Jak jsem šel na houby aneb myslíte si že rostou hřiby?

22. září 2009

Minulý čtvrtek jsme se vydali se švárou a "tatušem" (jak mu švára říká... :o)  ) na hřiby. Destinaci jsme zvolili jako obvykle slovenský Klokočov, kde máme svá místa.

Po předchozí domluvě jsme vystřelili z domů kolem šesté ráno (nechápu, proč se jezdí tak brzo...) a namířili jsme si to rovnou na Slovensko. Cesta ubíhala velmi svižně a zanedlouho jsme dorazili na místo našeho "vylodění".

Švára si ihned po vystoupení z našeho korábu otevřel plzničku a hodil do sebe jeden hornický chleba s lečem. Jelikož se mu minule dařilo na protisvahu, kde jsme nikdy moc nechodili, zvolili jsme premiérově výstup do těchto končin Klokočovských lesů.

 


Začátek nebyl nijak zajímavý, ale čím více se stoupalo do kopců vysokého lesa, tím více se objevovaly hříbky v našem košíku - tu praváček, tu suchohříbek tam sinol. Ale nebylo to nic, co by se dalo nazývat sklizní, velkoúrodou nebo masovým výskytem hřibů. Zkrátka se torchu více chodilo a hřibů bylo tak akorát (nedá se srovnat s bohatšími výjezdy v minulých letech). Za to švára po lese prakticky běhal a jak jsme si společně všichni zkřížili cestu, ukázal půl koše a pronesl bájnou větu: "Já hřiby nehledám, já je sbírám..."

 


Po nějaké době jsme se dohodli, že půjdeme na náš svah naproti, kde to známe a víme, kam zajít a kde zkusit štěstí. Do auta jsme odložili jeden plný košík a sedli do auta. Já jsem taťku s Tomem hodil o půl kilometru výše na náš obvyklý startovací POINT a vrátil se zpět na místo, kde necháváme auto. Taťulda se švárou šli obloučkem a já jim měl jít naproti, kde jsme se měli setkat někde na půl cesty a společně se vrátit.

Jenže jak jsem dojel na naše parkovací místo, vzpomněl jsem si, že mi došlo palivo v podobě minerálky. Řekl jsem si, že chlapi mají o zábavu postaráno, navíc jsme si dali případný sraz u auta za 3 hodiny. Sebral sem své auto a skočil si pár kilometrů zpět k Česko- Slovenským hranicím, kde jsem si doplnil zásoby a vydal se zpět.

Zaparkoval jsem opět na stejném místě, přezul se zpět do gumáků, vyzbrojil nožem, taškou (jeden koš byl plný a druhý si vzali chlapi sebou) a vydal se směrem do končin, kde to znám. Co mě zarazilo ještě než jsem vlezl do první trávy bylo to, že jsem zahlédl vůz české firmy, kde pracuje bratranec. Pomyslel jsem si, že asi někdo z kolegů, přeci jen je to obrovská firma, ale pro jistotu jsem si říkal, že se bratrance zeptám, jestli náhodou nebyl na hřibách.

 


Jdu tedy do prvního svahu a před sebou vidím hustý porost malých břízek, mechu a trávy. Říkám si dokonalé místo na červené nebo nějakého kozáka. Neuteklo moc času a přede mnou se objevil první kozák, pak druhý, třetí... byla to paráda a hlavy kozáků jsem viděl na každém desátém kroku. Odvážím si tvrdit, že určitá místa by se dala sklízet kosou... To co jsem ráno na druhém svahu našel za 2 hodiny jsem tady dohnal za 30 minut. Podotýkám, že jsem byl na prvním svahu o velikosti cca 80x80 metrů. Plantal jsem se tam asi hodinu a našel zhruba 40 kozáků, jednoho praváka, jednoho mamutího červeného a parádního zdravého sinola. Když jsem si začal říkat, že bych měl zkusit jít dále hlouběji do lesa, zahlédl jsem osobu. Při bližším zaostření objektu jsem zvolal: "Jsi to ty Radku...?" A osoba nade mnou se podívala mým směrem a odpověděla: Čau... :o)  ano, byl to můj bratranec spolu s přítelkyní, které u nás doma nepotkám co je rok dlouhý a na Slovensku se potkáme na hřibách. Pokecali jsme, ukázal jsem bratranci místa, kudy by se měli vydat, a kde rostou. Rozloučili jsme se s tím, že to byla velmi dobrá sranda se potkat na hřibách a já se ještě nějaký čas motal v břízkách. Myšlenku velkého lesa jsem vzdal se slovy, proč se honit někde daleko, když kousek od auta jsou tak parádní místa obsazená hřibovím.






Asi hodinu před srazem jsem sešel k autu, převlékl se, pustil si music v autě a čekal na příchod našich borců... Ti dorazili 15 minut před dohodnutým srazem, přinesli další košík. Porovnali jsme si naše úlovky, tatuš a švára se převlékli a vyrazili jsme zpět domů. Pět minut nato začaly valit proudy vody, takže jsem vše krásně stihli, domů jsme ve trojko dovezli 2 a půl koše a ještě jsme stihli výborný obídek. Závěr si tedy udělejte sami jestli rostou nebo ne, každopádně pokud vyrazíte na hřiby, vězte, že něco dovést musíte (třeba rýmu nebo pokutu, když né hřiby :o)))  ) a v neposlední řadě budete na zdravém vzduchu v přírodě.

Houbám zdar a houbařům zvlášť. Dooffy
 

Přehled dalších článků | Autor: Dooffy | Počet přečtení: 12165x


Milníky

V roce 2023 jsem dosáhl na celkovou návštěvnost mého webu přes 3.600.000 návštěvníků. Moooooc vám všem děkuji a vzhůru do čtvrtého milionu... :)
 

Pokud někde na webu najdete nějakou chybičku, nesrovnalost nebo budete mít připomínku, podnět nebo nápad, napište mi.


Díky Dooffy

Přepnout na mobilní verzi

Další informace