|
Kousíček od
lesa stál malý domeček,
žila v něm
babička a taky dědeček.
Byli už staří a děti neměli, snad proto,
že v domku
nebylo postelí.
Žili si slušně
o dvojí penzi,
baba však furt
měla pitomý hemzy.
Babička:
"Kam já jsem za mlada své oči dala,
že jsem si za
muže nemehlo vzala?
Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,
tak už jsem
mohla být desetkrát gravidní.
Že děti
nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň,
jak v lese spad ti strom do klína!"
Dědeček:
"Strom za to nemůže!
Jen proto nemáme dědice,
žes, babo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
to máš jen z ty svojí koncepce-anti!
Pořád jsi
chtěla mít v domku klid a pohodu,
teď to chceš
dohonit, pět let po přechodu?"
A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik
utich jako když střelí.
To baba pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v
žaludku srazilo kyselo.
Babička:
"Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jen když tvá
ruka nebude líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
pak padej do
lesa a měj se k dílu!
Tam skácej
strom, statný a ztepilý,
zpracuj ho
dlátem a syn je za chvíli!"
Uposlech dědeček bábina příkazu
a lehce
přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer
přivedl divného kloučka,
s tělíčkem
Golemka a hlavou broučka.
Než se kdo
nadál, kluk seděl za stolem
a spolkl
knemoch, i s novým kastrolem.
Když skončil i
ubrus v tom dítku neladném,
tak bába
zrudnula jak záře nad Kladnem.
Babička:
"Tohleto vytesat, co tě to napadlo?
Seš padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!"
Když v krku dítěte skončila žehlička,
babičku
skolila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček slzičku zatlačil,
a potom ke
stolu rychle zpět přikvačil.
Dědeček:
"No, to je věc, až člověk žasne,
co dokáže to dítko krásné!
Jeden by netušil, že kousek polena,
zajistí v
domku klid na stará kolena!" |