ZPĚT

       

 

Můj drahý synu!

 

Píšu pomalu, protože vím, že neumíš rychle číst. Už nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Tvůj

otec četl, že nejvíc dopravních nehod se stane ve dvacetikilometrovém okruhu od bydliště,

proto jsme se přestěhovali. Nemůžu ti napsat číslo domu, protože předešlí obyvatelé ho

odmontovali a vzali s sebou, aby si nemuseli měnit adresu.

V novém domě je všechno velmi pěkné. I pračku máme, i když nějak nefunguje. Vložila

 jsem do ní šaty, zatáhla jsem za provázek a od té doby jsem ty šaty neviděla. Ale není

to tu špatné.

Minulý týden pršelo jen dvakrát. Jednou tři dny a jednou čtyři dny. Poslala jsem kabát,

který jsi chtěl, ale podle tvého otce by byl balík kvůli knoflíkům příliš těžký, tak jsem je

uřezala. Najdeš je v levé kapse. Tvoje sestra dnes ráno porodila, ale ještě nevíme co.

Takže ti zatím nemůžu říct, jestli jsi strejda nebo teta.

Tvůj bratr si včera zabouchl klíče v autě, dost jsme se báli, protože trvalo víc než dvě

hodiny, než mě s otcem z toho auta vysvobodili.

Soused minulý týden padl do sudu s domácí hruškovicí. Zkoušeli ho vytáhnout, ale

hrdinsky je přemohl a utopil se. Tři dny hořel v krematoriu.

Ale jináč se nic zvláštního neděje, všechno je ve starých kolejích.

Tvoje milující matka.

 

PS: Chtěla jsem ti vložit nějaké peníze do obálky, ale byla už zalepená.

 

 


Bavte se s Dooffym... Příjemný den pro všechny lidi na světě.